Update z Malostranského náměstí

Zatímco mí studenti píší písemku na opravném zápočtovém termínu, já sedím v labu a nemám příliš co dělat. Od kamaráda, který tu má v budově kancelář, jsem si půjčil sluchátka a dal se aspoň do sledování čtvrté sezóny The 4400. Při tom dělám různé drobnosti, které jsem sliboval již dlouho, a jednou z nich je i update tohoto blogu…

Však už to je také dlouho, co jsem nějaký ten blogpost napsal. Pokud nepočítám odkaz na můj článek o akci otevřenéSUSE, které jsem se účastnil víceméně jako reportér, tak se tu neobjevilo nic po téměř měsíce. Nejvyšší čas to napravit, abych neztratil i těch několik věrných obnovovačů, které občas zahlédnu na grafech Google Analytics, a těch pár dalších, kteří tento blog mají v RSS čtečce. Kromě malé frekvence mi bylo také naznačeno, že píšu pouze příliš odborné články, kterým každý nerozumí nebo které každého nezajímají, takže je čas na téma „klasicky blogískové“, tedy aktuální události z mého každodenního života. To samozřejmě neznamená, že bych s technickými články přestal :-).

Když jsem začal se 4400, tak napíšu něco o mém vztahu k tomuto seriálu. První tři sezóny jsem viděl prakticky v kuse. Bylo to v době, kdy Heroes ještě nebyli na světě a o 4400 se hodně mluvilo. Prvních několik epizod jsem příliš nechápal, co na tom lidé vidí, ale finále první sezóny mě skutečně oslovilo. Vidět všechno až do konce třetí sezóny byla pak otázka několika dní. I když osobně mám nyní mnohem radši Heroes a nemyslím si, že bych se třeba na 4400 někdy díval znovu, mohu tento seriál s klidným svědomím doporučit. Třetí sezóna byla relativně připravená na to, že seriál nebude pokračovat. Konec byl sice poněkud otevřený, ale myslím, že každý fanoušek by ho za opravdový konec přijal. Po zkušenostech s jinými seriály jsem se tedy obával, jak dopadne sezóna čtvrtá a proto jsem ji také hodně dlouho odkládal. V tuto chvíli těžko říct, ale… rozhodně mě netěší, že čtvrtá sezóna ukončena prý není a zbytek seriálu padl za oběť stávce scénaristů. Co se ale dá dělat, tak to bohužel se seriály chodí (a se sci-fi obzvláště).

Před mnoha měsíci jsem jako jeden z prvních článků napsal něco o svých cvičeních Úvodu do UNIXu, které na MFF už pravidelně několik let vedu. Důvody, proč to dělám, jsem z části vypsal právě v onom zmiňovaném původním článku. Ve stručnosti: baví mě to a jsem o sobě přesvědčen, že tomu rozumím a že v tomto směru mám co předat dále. A kvůli přenechání nějakých hodnot tu přeci jsme. A také je tu samozřejmě ten fakt, že se tím učím já. Tu a tam narazím na něco nového, jsem konfrontován s různými povahami lidí, různými názory i různými přístupy, prostě celkově zajímavá zkušenost.

Nejinak tomu bylo i letos. Oproti původním předpokladům jsem doopravdy nezaspal ani jednou, ačkoli občas ten příchod na devátou byl hodně těsný. Když už nepřítelem nebylo ranní vstávání, stala se nepřítelem hromadná doprava či tradiční zácpa na Újezdě. Když jsem věděl, že cvičení z nějakého důvodu nezvládnu, což se stalo myslím letos dvakrát, obstaral jsem výbornou náhradu. Studenti byli jako vždy různého charakteru – od výborných, kterým vše šlo tak nějak samo, a to i tehdy, když dosavadní zkušenosti s UNIXem neměli žádné, až po ty, kteří zápolili na každém kroku. Skoro na každém cvičení jsem nabízel individuální konzultace, na kterých bych vše vysvětlil klidně od začátku, ale jak bývá zvykem, za celý semestr se neozval prakticky nikdo. Bylo i jako obvykle několik takových, kteří to zabalili asi někdy během semestru, neposlali žádný domácí úkol a ani neprojevili žádnou snahu o napsání zápočtové písemky. Ale nebylo jich mnoho a je to jen jejich smůla. Všichni ostatní, kteří projevili nějakou snahu, již zápočty mají. Jsem pochopitelně přístupen tomu, aby zápočet dostali i ti, kteří si v půlce září vzpomenou, že mají tento předmět zapsaný, ale domácí úkoly, které dostanou, budou samozřejmě odpovídajícím způsobem obtížnější.

Letos byla má skupina výjimečná tím, že jsem v ní měl dokonce pět slečen :-). Za těch pár let, co učím, si toto na MFF nepamatuji. A úplně mimochodem, včera jsem ze zvědavosti nahlížel do informačního systému a všiml si, že téměř všichni, co z mé skupiny zkusili zkoušku, si odnesli jedničku. Potěšilo. Všem gratuluji a jsem stále přesvědčen o tom, že to má smysl. Dokonce spekuluji o tom, že bych k předmětu napsal skripta, která dle mého názoru poměrně chybí. Ale to bude muset počkat až po bakalářce, nicméně příští rok touto dobou bych je velice rád ozkoušel v praxi.

Oh ano, bakalářka a mé vlastní studium. To není dobré téma. To vůbec není dobré téma. Tenhle semestr bych měl jít alespoň na dvě zkoušky. Lehce na tom pracuji a doufám, že se to povede. Zatím mám obě napsané na předposlední týden června, ale co jsem slyšel, tak se s přednášejícími dá domluvit prakticky na libovolný termín. A pak zbývá „jen“ odevzdat projekt, dopsat zbytek bakalářky, do které se mi ale vůbec ani trochu nechce, a naučit se na státnice. Ideální časový odhad je státnice v září, lépe to už nepůjde určitě, ale obávám se, že čím dál tím více i zářijový termín začíná být mimo dosah. Ale třeba ještě nastane zázrak. Uvidíme, budu určitě dále průběžně informovat o všech dílčích výsledcích.

Uff, pro dnešek končím, pokračování zase někdy příště.