Athbhliain faoi Mhaise Daoibh

... tedy šťastný nový rok!

Říkal jsem si, že když už ten blog mám, že buď by bylo vhodné něco občas napsat, nebo ho úplně zrušit. Ačkoli je to už více než rok a půl, co tu nějaký článek byl, tak se pořád ještě přikláním k té první variantě. Takže přináším alespoň jeden článek za ten letošní rok, který za několik málo hodin skončí. Inu, směle do toho.

Zase jednou přišla doba, kdy z nějakého nepříliš jasného důvodu bilancujeme. Nemohu tedy mluvit za všechny, ale já určitě ano a ve svém okolí to také pozoruji. Ne, že by na tom záleželo, kdy se něco takového dělá. Mohl bych podobný článek třeba psát třeba 12. září a bylo by to úplně stejné. Silvestr je ale přecejen výjimečný tím, že se v noci na zítřek zvýší jakýsi čítač, který nás v dnešní době provází na každém kroku, a těchto zvýšení máme k dispozici za život pouze dost omezené množství. Jakási deadline. Takže ano, mohl jsem asi úplně totéž napsat i před měsícem, ale teprve to, že rok končí, mě donutilo to opravdu udělat. Jinak bych to odkládal asi navěky. Nebojte, nebudu to protahovat a spousty věcí vás ušetřím. Nemám v úmyslu vás unudit k smrti a chci si taky ještě něco z těch posledních kousků roku užít.

Tento rok byl… složitý. Složitý a bouřlivý. Narozdíl od loňského, který proběhl v podstatě v klidu, ačkoli se jím nesla spíše ta horší nálada – když se řekne 2008, vybaví se mi jen málo věcí, které mi nějak výrazně ovlivnily život. Snad jen první návštěva Irska, změna práce a objev něčeho, co ještě tak docela neumím ocenit. Možná jsem na něco zapomněl, paměť nikdy nebyla moje silná stránka, ale… i tak to není moc na 12 měsíců života. A pak přišel letošek. Divoká jízda po sinusovce, či pokud nejste matematici, tak postačí i analogie s horskou dráhou.

Hezkých věcí jsem stihl dost. Projezdil jsem pár nových evropských měst a států. Nejdříve to byla služební cesta do Berlína. Později v létě následovala dovolená v Belgii (Brusel i nádherné Bruggy), na podzim opět Dublin a nakonec týdenní dovolená ve Skotsku a Anglii. Cestování mě baví, dělá mi radost a vše se dost vyvedlo. Jen mám pocit, že jsem letos vyčerpal všechny země v Evropě, kde se mluví anglicky – teď mě čeká ta těžší část :-). A jedeme dál. Mám ohromnou radost ze Škopových a jejich přírůstku do rodiny. Získal jsem nové přátele, utužil vztahy s některými starými, ztratil jiné. Tak už to chodí.

Nepovedla se bohužel škola, definitivně jsem byl ukončen, ani poslední pokus v září nevyšel. Nepovedlo se ani předsevzetí, že něco konečně udělám se svým zevnějškem. Nepodařilo se mi naučit obecné kernelové programování na takové úrovni, jakou bych si představoval. Ještě stále jsem si nepořídil auto, ačkoli už to vypadá, že v příštím roce na to dojde. Příliš jsem nepokročil se svými osobními projekty. A nepovedla se spousta dalších věcí, bohužel. Zažil jsem skvělé momenty i mizerné momenty. Některé z nich by se daly považovat skoro za ty nejlepší v životě, jiné zase mají aspirace zcela opačné. Sometimes you win, sometimes you lose.

Inu, to by stačilo, už jsem vás jistě otrávil dost. Nějaká předsevzetí? Ani ne, nemá to příliš cenu. Co bude dál? Upřímně, nemám nejmenší tušení. Je to první rok, kdy nemám jasný cíl. Minule jsem si mohl říct třeba „letos dořešíš školu“, ale letos? To se teprve uvidí.

Vám všem přeji, ať ten následující rok je přesně podle vašich představ.